Zařízení jídelny nebo jídelního koutka tak, aby vám vždy opravdu chutnalo, spotřebuje spoustu času i energie. Očekáváme, že stolování s rodinou bude pro nás příjemně stráveným časem a dokonalým zážitkem. Kolik toho ale o stolování a jeho pravidlech skutečně víme? Stolování a jeho způsoby jsou přirozenou a velmi podstatnou součástí společenského chování.
Počátek stolování sahá až někde do období středověku. Jako první se na stůl musela umístnit slánka, protože hrála nejdůležitější roli. Nebyl to jen nezbytný doplněk pro dochucení pokrmu, její hlavní role spočívala v určení zasedacího pořádku - kdo seděl nad solí, seděl na čestném místě. Ostatní hosté se mohli usadit až poté, když solnička zaujala své místo na stole. Zajímavostí je, že pokud hosté chtěli jíst příborem, museli si přinést vlastní, jinak jedli výlučně rukama. Zásadní pokrok nastává až v 17. století, kdy se při stolování začala používat i vidlička.
První záznamy o předchůdci vidličky sahají do egyptského starověku, kdy byly velké bronzové vidličky využívané při náboženských obřadech. Jeden z předchůdců vidličky se spojuje také s rokem 400 n.l. a městem Konstantinopol. Jednodušší verzi vidličky používali již v 7. století na blízkém východě, a to hlavně jako pomůcku při pečení masa. Středověcí kuchaři v Evropě používali vidličku s ostrými rohy, která jim usnadňovala krájení a servírování masa. V Anglii se vidlička nemohla dlouho setkat s pochopením, protože byla považována za čistě ženské náčiní. V pozdním 16. století si začínala získávat na svou stranu Italy, kteří začali projevovat zájem o čistotu. První předchůdkyně vidličky určená přímo ke stolování byla krátká, většinou ze zlata a byla rovná a dvojzubá. Negativní postoj k tomuto příboru zaujal francouzský dvůr, který ji považoval za těžkopádnou, ba přímo až nebezpečnou. Celá situace se změnila v 17. století, kdy protokol nařídil, že je necivilizované jíst maso rukama. Přesto bylo používání vidličky podivným uměním. V 19. století spolu s vědecko-technickým pokrokem přichází výroba dostupnějších vidliček, a tak se dostávají i mezi střední vrstvy obyvatelstva.
U francouzského způsobu kuchaři lákavě a úhledně naservírovali jídla na podnosy a mísy, které pak číšníci servírovali. Hosté si mohli vybírat z hotových jídel a zvolit si to, na co mají zrovna největší chuť. Tenhle způsob stolování je do dnes vzorem. Setkáváme se s ním na různých důležitých společenských událostech, kde se shromažďuje větší počet osob.
Jednoduchá obsluha, to je ruské stolování. Číšníci hotové jídlo pokládali na podnosy a servírovali hostům přímo na stůl. Nápoje byly předpřipravené na stolech a každý se mohl sám obsloužit podle toho, na co měl chuť. Tato forma stolování se stala předpokladem pro dnešní hostiny.
Typické pro anglický způsob je to, že stolování je charakteristické krájením masa u stolu. Hlavním úkolem hostitele je chopit se nože a naporcovat jednotlivé kousky hostům. Později se tento úkol delegoval na kvalifikované porcovače a tento způsob je dodnes využíván pro vyšší formy obsluhy.
Další články
Mohlo by vás zajímat
Kontaktní informace
Nákupní informace
KDE NÁS NAJDETE
Novinky, akce, soutěže
